Vítejte v mé nahodilé "knowledge base" o hudební teorii a občasných postech o mých koníčcích jako je například cestování a fotografování.

Translate This Page

  

Bombaj Během Deště

Publikováno uživatelem Filip Jelínek dne Středa, srpen 13, 2014 Pod hlavičkou: Moje deštivá letní cesta do Indie



Letos v Červenci asi po třech letech se mi podařilo opět navštívit Indii a vůbec vycestovat. Tentokrát skoro na celý měsíc.
V létě je v Indii každoročně monzunové období. Co se dá dělat, když mám méně práce pouze v období letních prázdnin. Po překonání obav z toho co bude nebo nebude, když si na měsíc vezmu dovolenou a vše tu zanechám na pospas svému osudu, jsem v březnu pořídil v předstihu velmi levnou letenku, která na mě už jen čekala.
A tak jsem po roce plném práce a depresivní masáže z různých zpravodajství z televize, novin a médií na začátku prázdnin vyrazil. Celkem bez plánu jen s letenkou a jedním rezervovaným lístkem vlaku z Bombaje do 1150 km vzdáleného Udupi v Karnátace. To se mi prostě zdálo na google maps, že by mohlo být fajn pro začátek.



Let s Turkish Airlines je pohodlný. Určitě patří k těm lepším a pohostinnějším společnostem.





V Istanbulu bylo krásné počasí. Okolo 5 hodiny ranní dosedáme v Bombaji. Všude prší. Základní folklór a daň prvního dne je předražený taxík i hotel. I když si pokaždé člověk vezme předsevzetí, že se všem naháněčům vyhne. Že vždy je opodál nějaký autobus nebo něco, přeci jenom v 5 h ráno se všemi zavazadly je vidina toho, že vás někdo dopraví až na místo určení lákavá. A tak po chvíli smlouvání a odcházení z taxi, nakonec podléhám a uprostřed nehorázného lijáku vyrážíme do kaluží. Ještě jsem trochu otrávený, že jsem si nestihl vybrat ani rupie z bankomatu.


V Bombaji jsem strávil asi noc nebo dvě. A občas jsem vyrážel místní zběsilou dopravou omrknout krámy v různých čtvrtích. První co jsem si pořídil, byl deštník. Chodit v šusťákové bundě pomáhalo asi jako plavat s ní v bazénu. Místní to řeší po svém. Lítají promočení po ulicích a na skůtrech v tričkách a sandálech.



Vyzkoušel jsem hned první den autobusy. Tam mi vždy poradili ať jedu tímhle, že ten jede kam chci... A když jsem naskočil, pomalu za jízdy, chlapík co vybírá za lístky mě poslal zase pryč, že ty jedou jinam. Takhle se to opakovalo asi třikrát.
Potom jsem jezdil metrem. To je asi nejvíc v pohodě. Metro v Bombaji je ale asi už 10 let stále ve výstavbě. Takže na jiné trasy se musí přesedat přes vlaky. Ve vlacích je to vždy maso. Indové milují když se všichni nahňácají do vagónu až k prasknutí. A pak se můžou ven tlačit, tak že tlačí celý dav z vagónu ven. Jsou také mistři v předbíhání.
 

Ulice v Andheri, poblíž metra Sakinaka.


Zeleninový trh v Chemburu.


Toto je foceno ze stanice metra (nadzemky) Sakinaka.


Ulice v Chemburu. Poněkud slunné dopoledne.



V této ulici naproti nádraží se nachází trh. Pořídil jsem zde varnou spirálu za 80 Rps.



Vlak do Udupi mi jel ve 22h. A hotel jsem opouštěl se zavazadly velmi brzo, protože po mě chtěli za každou hodinu nehorázné peníze. Na hlavní vlakové nádraží Mumbai CST cesta trvala asi hodinu. Po cestě vlakem do vagonů pršelo. Pod baťohy mi začala téct voda. Na nádraží jsem si uložil krosnu do Cloakroom. Bezvadná služba za pár rupií a můžete vyrazit na několik hodin do města místo čekání. Na neštěstí se ale strhl ten největší liják. Rázem jsme se všichni brodili po kotníky ve vodě. V monzunovém období je opravdu hlavně Bombaj značně deštivá. Schoval jsem se pod igelit ve stánku s čajem, kde jsem jich vypil asi pět.



                              


Kde: Moje deštivá letní cesta do Indie 


Tagy: cestování "cestovní zkušenosti indie" "cestování po indii" baťůžkáři prázdniny "india travel" "indian holidays" mumbai bombaj "india tourism" turistika traveling "india backpackers" cestopis