Vítejte v mé nahodilé "knowledge base" o hudební teorii a občasných postech o mých koníčcích jako je například cestování a fotografování.

Translate This Page

  

Udupi, Karnátaka - Pláž v Malpe

Publikováno uživatelem Filip Jelínek dne Úterý, srpen 19, 2014 Pod hlavičkou: Moje deštivá letní cesta do Indie

Kolem 10 hodiny večerní je noční vlak č. 12133 Mangalore Expres přistaven na svém nástupišti.
Na digitálních tabulích a dalších přilepených papírových listech jsou dlouhé seznamy pasažérů s rezervací i těch kteří jsou pouze na tzv. wait listu. Řada vagónů se zdá být nekonečná a chvíli trvá než vůbec najdu ten svůj. Mé kupé je jak jinak než plně obsazené. Okupuje je ho rodina žen a další chlapec a muž kteří jsou tam jaksi navíc. Nikdo se z počátku nedívá příliš nadšeně.
 Čeká mě dlouhá cesta 1115 km. Za chvíli jdu spát. Levnější třída Sleeper mi poskytuje tvrdé lavice oplácané černou špínou, nad sebou mám neméně špinavý strop, řada šesti větráků jede na plno. Za chvíli se ženy rozloží také, přikrijí šátky, vytáhnou další lůžka, která sloužila předtím jako opěradla a další se vytratí. Během noci děti ve vagonů dělají kravál, indové střídavě svítí a zhasínají, občas přejde nějaký prodavač čaje či snacku.
 

Rodina stává docela brzy, po pár hodinách spánku a hned burcují ostatní. Cesta stále běží, ale jsme teprve někde v Goa na půli cesty. Později dopoledne se dáváme do hovoru. Indové pookřávají a najednou se se mnou chtějí úplně všichni bavit. A tak se postupně dovídám téměř vše. Anglicky však mluví pouze Jayashree ve žlutých šatech, která ač o hlavu menší vypráví že cestují z Puny, kde studuje na vysoké škole práva a pracuje v Infosysu, který dává zaměstnání velkému množství indů. Další jsou z Bombaje a všichni příbuzní spolu cestují s těhotnou Bhageshri ve fialových šatech do Mangalore oslavit se širší rodinou tradiční indický obřad, který se koná když je vdaná žena asi ve 4 měsíci těhotenství.

 

Jak se ukáže později indickým zvykem i oni se mě vyptávají na moře otázek a zajímá je o mě, mojí zemi a zápaďanech téměř vše. Později se už připojují i další z vagónu a i když anglicky asi moc neumí alespoň se zaujetím naslouchají naší zábavě. Nabízím spolucestujícím nějaké naše sušenky, ale nic nechtějí. Za to oni mě stále na něco zvou. Cesta ubíhá. Chodíme se procházet po vlaku a fotím za jízdy z otevřených dveří.





Částečně i ustává déšť a zlepšuje se počasí.





Na nádraží v Udupi se dělá fronta kolem stanoviště Rikš. Město je opodál. Odháním taxikáře a nakonec se složím společně s jedním klukem na Rikšu. Udupi není zase tak malé městečko, jak jsem si myslel. Je to prastaré místo s chrámem a chrámovým komplexem Šrí Krišny. Má řadu ulic a autobusových nádraží. Našel jsem zde dokonce i tři obchody s hudebními nástroji. Později jsem na své cestě navštívil už jen menší města. 

  
Chvíli trvalo než jsem našel vhodné ubytování. Nacházeli se zde i celkem slušné jednolůžáky v ceně okolo 150 rupií, což je za pokoj opravdu ta zhruba nejnižší cena s jakou jsem se v indii setkal. Bohužel ale nikde mě nechtěli vzít, kvůli vyplňování formulářů pro turisty. Nakonec jsem zakotvil ve větším hotelu na rušné křižovatce v blízkosti chrámu. U fajn starého chlápka s přezíravým a chápavým úsměvem. Jen co jsem shodil baťohy, nastal ten největší slejvák, který mlátil s dveřmi i okny.
Později jsem vyrazil i na tůru přes četné vesnice směrem pláž Malpe. Po několika kilometrech, když už se začalo stmívat, jsem vzal zavděk rikšou a na pláž jsem dorazil už za tmy.




Kde: Moje deštivá letní cesta do Indie 


Tagy: udupi  karnátaka  karanataka  krishna temple udupi  malpe beach  kaup beach  kapu  indie  cestování po indii  india travels  cestopis  travel book